A kde nám to utíká nejvíce? Velkým problémem jsou vysoké odvody z ceny práce. Pokud by stát tyto odvody snížil, musel by snížit i státní výdaje a to se politikům nechce. Rádi rozdávají na všechny strany (naposledy třeba mléko do škol) a kupují si tím voliče.
Problematická je také podpora zahraničních investic, protože většinou stát pracovní místa u zahraničních firem dotuje. Což znevýhodňuje naše podnikatele, kteří alespoń nevyváží zisky do zahraničí. Logické by tedy bylo podporovat naše podnikatele. Těm ale vláda spíše háže klacky pod nohy.
Problémem je také obecně čím dál se zvyšující komplikovanost podnikání jako takového. Lidi se tak musí držet i špatně placené práce, protože nemají alternativu. Poslední takovou komplikací je EET, které znevýhodňuje především starší lidi (kvůli jejich technické nedostatečnosti).
Více si přečtěte v článku, z něhož citujeme o minimální mzdě:
Odbory chtějí zvedat minimální mzdu. Je to cesta?
Šéfové odborů potřebují dát hlasitě najevo, že se perou za svoje voliče, za svůj lid. Teď se minimální mzda zvýšila během necelých čtyř let skokově z osmi tisíc na jedenáct tisíc korun. Výsledek je, že část lidí přejde do šedé ekonomiky nebo si úvazky rozdělí. Dopadá to i na lidi bez zdanitelných příjmů, kteří si odvádějí pojištění sami. Počítají ho totiž právě z minimální mzdy. To jsou třeba doktorandi nebo ženy v domácnosti. Vlády řeknou, že pomáhají zaměstnancům. Těm to ale v drtivé většině nepomůže. Slouží to jako demonstrace ochoty vlád vyjít vstříc zaměstnancům rétoricky, ale ne už skutečně.
Zdroj: http://www.nastvanematky.cz/proc-maji-cesi-nizke-mzdy
