Markéta Šichtařová nepropaguje domácí porody ani žádné jiné, jen se snaží vysvětlit, proč se některé ženy cítí přimáčknuté ke zdi. A to tak silně, že volí možnost rodit mimo porodnice. My také chceme jasnou diskusi bez emocí, nelíbí se nám, že racionalita ustupuje emocím. České porodnictví potřebuje reoformy a změny a pak se nikdo nebude porodu v porodnici děsit.
Citujeme:
A tím se dostáváme k těm nešťastným domácím porodům. Proti nim jde argument dnes stále ještě většiny společnosti, proti němuž se těžko protestuje: „I kdyby porodnictví v ČR bylo sebehorší a žena měla prožít sebevětší zbytečné násilí, musí to vydržet, protože je to pořád lepší, než nezodpovědně ohrozit své dítě“. Neboli alfou a omegou veškeré diskuse se v tento okamžik i pro toho, kdo by hypoteticky připustil existenci mnoha traumatizovaných žen, stává neprůstřelný argument bezpečí.
Je ale vážně tak neprůstřelný? Co když je to jinak, co když je to s tímto argumentem stejné, jako ve středověku s oběhem Slunce kolem Země? Na první pohled tento argument vypadá racionálně: V porodnici jsou přístroje, doma ne. Není třeba porodnického vzdělání, aby z toho každý rozumný člověk viděl, že jedno je bezpečné, druhé ne. Jenže právě zde vzniká gigantický omyl, který vychází z naprostého nepochopení fyziologie porodu.
Už jsme říkali, že porod je řízen hormonálně; není otázkou těla, ale hlavy. Kde jsou přirozené hormony způsobující tzv. stav změněného vědomí, tam je porod obyčejně fyziologický, bezproblémový. Kde nejsou, neboli jsou vytěsněny syntetickými hormony, kde není přítmí, kde je stimulován neokortex, kde má žena žízeň, kde je znehybněna a tak dál, tam se porod automaticky začíná komplikovat. Lze to celkem dobře doložit. Jenomže bohužel obě strany v tuto chvíli s oblibou začínají používat podpásovou argumentaci hrající na emoce, nikoliv na racionalitu.
Jedním z nejčastějších mýtů je tvrzení, že v ČR máme jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě, což je dáno právě tím, že u nás porody doma prakticky neexistují. Je to však opět jen mýtus. Novorozeneckou úmrtnost do 1 měsíce života máme srovnatelnou se skandinávskými zeměmi, v nichž však (dle země) 1-2 % porodů proběhne doma za přítomnosti porodní asistentky 2).
Současně s tím však česká žena má 5x – 10x vyšší pravděpodobnost úmyslného poranění (epiziotomie) a 2x vyšší pravděpodobnost císařského řezu než skandinávská žena 3).
Druhým častým argumentem bývá, že pokud by byly častější mimoklinické porody, zvýšila by se úmrtnost jak na straně dětí, tak na straně žen. Statistika je opět nesmlouvavá a opět dokazuje, že je to dezinformace: Zaprvé počet žen, které v ČR rodí mimo nemocnici, se v uplynulých 10 letech zdesetinásobil, všechny parametry novorozenecké úmrtnosti za stejné období však poklesly 4). Podobně data od německé profesní organizace QUAG sbíraná od roku 2001 ukázala, že žádná z žen, které porodily mimo nemocnici, nezemřela 4). A dokonce existuje i řada studií, které prokazují, že novorozenecká úmrtnost či úmrtnost žen se u medicínsky vedených a mimoklinických porodů sice statisticky významně neliší, zato se liší počet poporodních poranění žen: u mimoklinických porodů je nižší 5).
Celý blog s odkazy najdete zde: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=590353
