Blogy
Ptá se mě na to spousta lidí. Co můžeme udělat, aby se neutěšená politická situace změnila? Máme psát dopisy politikům, chodit na demonstrace nebo co vlastně máme dělat? Tak, aby to mělo smysl? Přece nemůžeme jen sedět a čekat.
Tak tu budeme mít islám. No a co? A sluníčková dívenka se zjihlým pohledem věnovala svůj úsměv právě sněným představám o tom, co skvělého by jí život v islámském světě mohl přinést.
Posledních pár týdnů bylo pro mě docela náročných. Moje pocity dostávají docela zabrat. Kdo to má všechno snášet? Tolik násilí, tolik nespravedlnosti, videa o odebírání dětí, fotky zabitých dětí. Člověk a ženská obzvláště by očekávala, že tomu všemu budeme nějak smysluplně čelit. Ale ono ne. Politici a kompetentní osoby mlží a alibisticky žvatlají z tepla pražské kavárny. Jsem naštvaná a to hodně. Za poslední měsíc jsem řekla více sprostých slov, jak za celý svůj život. A mám toho dost!
Před Vánoci jsem měla exkluzivní možnost v klidu pozorovat lidi. Skloro měsíc a půl jsem každodenně trávila několik hodin u prezentačního stánku v jednom velkém obchodním centru. Když byla chvíle klidu, mohla jsem nerušeně pozorovat okolojdoucí a zaměřila jsem se hlavně na ženy. No, nebyly to hezké pohledy. Co se to s námi ženami děje? I když, možná je to jen reakce na to, jak vypadají čeští muži:-)
Je nanic a už se prostě přežil. Feministky jsou taky přežitkem:-)) A děvčata ztrácejí čas, který by mohly věnovat něčemu užitečnějšímu. Neznamená to ale, že život ženy je procházkou růžovou zahrádkou. Jen už nám nikdo neháže klacky pod nohy (jen my samy sobě) a nic nás v životě zásadně neomezuje.