Pokud ale hodláme měnit pravidla ohledně plavek v bazénech (kde z hygienických a provozních důvodů nejsou přípustné objemné plavky, zakrývající velké části těla) jen kvůli tomu, že si to přejí muslimové, je to hloupý ústupek jedné skupině lidí, čímž se odsouváme do podřízené pozice. Takže principiálně oslabujeme sami sebe, pokud měníme vlastní a všemi bez problému respektovaná pravidla.
Takže burkiny ukazují na naši slabost a to je průšvih. Protože když dáváme najevo slabost, každý se na nás vrhne. A my budeme jen ustupovat a ustupovat... Až do ztracena.
Stejné je to se šátky - šátky a pokrývky hlavy nebo dokonce celé zahalování nejsou problém v soukromí a na veřejnosti. Problémem ale je, pokud začneme porušovat naše vlastní pravidla (školní řády, hygienické předpisy v nemocnicích, bazény, identifikační pravidla na průkazech totožnosti) kvůli symbolům islámu. Protože zahalování muslimských žen je symbol - symbol druhořadého a nesvobodného postavení ženy.
Proč bychom to měli dělat? Proč bychom měli měnit naše vlastní pravidla? Je snad islám důležitější než naše legislativa a důležitější než kdejaká jiná skupina, která by také chtěla ledacos uzpůsobit svým potřebám? Proč bychom měli dobrovolně dokazovat naši slabost a ustupovat jedné skupině lidí? Jen proto, že své požadavky omlouvají svým náboženstvím?
Nemělo by nás to vůbec zajímat - je to jejich věc. A naší věcí je hájit si své. Naše pravidla jsou rozumná a věcná, nikoho nediskriminují. Pokud z nich ustoupíme, začneme dobrovolně diskriminovat sami sebe!
A to ani nemluvím o tom, že se budeme diskriminovat a stavět do slabší pozice kvůli něčemu, co je v absolutním rozporu s naší Ústavou a s naší legislativou.
Diskuse o burkinách by neměla být diskusí o náboženství - měla by to být debata o síle hájit vlastní pravidla - všemi bez problémů dodržovaná - ve vlastní zemi. A každý, kdo je ochoten dělat ústupky, jen oslabuje naši vlastní pozici a netýká se to jen islámu. Týká se to obecně vynutitelnosti práva a respektu k němu.
Za Naštvané matky - Eva Hrindová
