Autor: Eva Svobodová, 9.9.2016
Evropa: fantaskní Eldorádo, kde každý dostane dům, ředitelský džob a blond sekretářku. Už i podle statistik OSN tisíce migrantů z rozvojových zemí neodcházejí za záchranou holého života, ale za vidinou bájného blahobytu. Co teď?
Místa jako Calais jsou živou ilustrací zásadního problému naší společnosti - jak jednoznačně a důrazně říci těm desetitisícům lidí valících se z rozvojového světa ne za záchranou života, ale za lepším bydlem:
"Jste na omylu. NEMÁTE NAPROSTO ŽÁDNÉ PRÁVO obsadit naše země, nemáme naprosto žádnou povinnost vám dát to, co chcete a přijmout vás tady. Máte vlastní země a v nich problémy, samy se nevyřeší, když odejdete. Vaše země jsou ve vašich rukou. Když máknete, můžeme vám pomoci. Změnit to ale musíte vy sami. Běžte domů, tady si nic nevynutíte."
V uprchlických táborech Afriky vegetuje několik miliónů lidí už po generace. Jsou zvyklí jen dostávat a živořit z toho co dostanou. Nemají budoucnost, lidský život tam nic neznamená, hodnoty také ne, jediné o co jde, je přežít. A teď se rozhodli přijít sem a vzít si svůj kus blahobytu místo živoření. Proti lidem, kteří v brutální touze neuznávají žádné ohledy, je naše přejemnělá civilizace svázaná tisíci pravidel naprosto impotentní.
A dokud ten rozdíl v myšlení naše západní civilizace konečně nepochopí, dokud se nedokáže jasně vymezit, bude čelit nájezdům lidí, kteří chtějí za lepším, vzít si bezohledně to, co se jim líbí, být součástí společenství těch, co mají šanci. Přehodit vyřešení svých problémů na nás.
Ne, nejsme za ně zodpovědní. Můžeme (a nemusíme) soucítit, ale to je vše. Jsou zodpovědní za své životy a své země stejně jako my za ty svoje. Můžeme (a nemusíme) jim pomoci, protože jsou fakt v háji, ale vybrat směr, začít a makat na tom musejí oni sami. Nikdo za ně jejich vlastní země nezachrání. Je to pomalu pětina světa, nejde ji vybydlet a opustit.
Naše civilizace, frustrovaná po dvou světových válkách, postavila jako modlu a všespasitelský princip ad absurdum vyhnaný ohled na "práva" jednotlivce. Chová se jako neurotický rodič, který s opičí láskou zničí život celé rodině, protože nedokáže říci "Ne, tohle nesmíš".
Dobroserové se spasitelským komplexem, přestaňte se chovat k lidem z třetího světa tak rasisticky! To, že nejsou bílí jako vy, přece neznamená, že jsou nesvéprávní. Stejně tak jako my mají práva i povinnosti. Stejně jako my mají právo nést zodpovědnost za své životy a za to co s nimi a se svými zeměmi udělají. Nemáte právo rozhodovat za ně a řídit jejich životy. Současná migrační krize je také vaše práce. Jste zodpovědní. Nejste žádní mesiášové, ale viníci.
